Jak pes pomáhá

Pes je především společníkem svého majitele

Soužití klienta  a jeho psa by mělo být pro oba trvale příjemné.

Pes by měl být připraven tak, aby měl velkou důvěru ve svého psovoda, a proto neřešil svůj vztah k prostředí, ve kterém zrovna spolu jsou. S přihlédnutím k potřebám psa, pes by měl být schopen doprovázet svého majitele 24 hodin, 7 dnů v týdnu. 

Pes pomáhá budovat komunikační most mezi klientem a jeho okolím.

Každý majitel psa to zná a u majitelů asistenčních psů to funguje dvojnásob. Skrze psa se člověk snáze sblíží s lidmi, stane se středem zájmu ve společnosti nebo se dočká přívětivější reakce okolí. Stačí se se psem označeným rozlišovací dečkou asistenčního psa projít po městě, dojít na úřad, nebo projet tramvají a každý to pozná   – tváře kolem jsou usměvavější a lidé vlídnější. Tuto funkci psa považujeme za nezastupitelnou.

Pes působí nezastupitelným způsobem na klienta terapeuticky po fyzické i psychické stránce.

Již pouhá blízká přítomnost psa u většiny lidí pomáhá snižovat krevní tlak a uklidňuje je. Pes má vyšší tělesnou teplotu než člověk, zhruba 38-39 stupňů, což v těsném kontaktu s ním umožňuje jemně prohřívat spastické svaly nebo nemocné klouby, zlepšovat hybnost, navozovat příjemné pocity, prohlubovat dýchání a podobně. Péče o psa pomáhá procvičovat jemnou motoriku a v případě potřeby jí pes může pomáhat rozvíjet i aktivně, stejně tak jako oživovat mimiku nebo zlepšovat citlivost. Zrovna tak je péče o psa dobrou motivací i k rozvíjení hrubé motoriky. I tuto funkci psa považujeme za nezastupitelnou.

Pes vhodným způsobem doplňuje fyzické schopnosti klienta a motivuje ho k jejich rozvíjení.

Výcvik každého psa je navržen podle potřeb a požadavků klienta tak, aby v rámci možností pomáhal vykonávat činnosti, které klient vzhledem ke své nemoci nebo postižení vykonávat nemůže. Klient by se ale měl snažit i při takových činnostech se psem alespoň částečně spolupracovat tak, aby pokud to je možné, postupně svoje schopnosti rozvíjel. Na druhou stranu, asistenční pomoc psa by neměla u jeho držitele vést k úbytku fyzických schopností. Pes by neměl klientovi pomáhat mechanickou asistencí víc, než je nezbytně nutné. 

Výcvik psů probíhá individuálně podle potřeb konkrétních klientů. Proto je výcvik každého psa trochu jiný než u ostatních psů. Hlavní důraz při výchově a výcviku je kladen na komunikaci a spolupráci s člověkem a celkovou praktickou využitelnost psa v různých životních situacích

Pes pomáhá v oblasti mechanické asistence následujícími způsoby:

• Podává předměty. Pes zvedá věci ze země nebo jiného dosažitelného místa, umí uchopit věci různých tvarů, velikostí a z různých materiálů včetně kovu, skla, keramiky, porcelánu…
• Vyhledává předměty. Pes umí na povel psovoda samostatně vyjít zpět po jeho stopě a v prostoru najít ztracený předmět, například peněženku nebo klíče, a přinést jej zpět. Bez povelu najde zvonící mobil nebo bezdrátový telefon a přinese jej.
• Odnáší a přináší věci. Pes umí odnést věc druhé osobě nebo přinést zpět svému páníčkovi.
• Zavírá a otevírá dveře a zásuvky. Není pro něj problémem otevřít a případně zavřít dveře místností, skříní, lednic nebo praček vybavené poutkem z provazu.
• Pomáhá při svlékání a oblékání. Pes může pomáhat při svlékání čepice, bundy, mikiny, trička, rukavic, bot, ponožek, a při rozepínání zipů. To může být problém pro tělesně postižené lidi, pro asistenční psy je to maličkost.
• Pomáhá při manipulaci s tělem psovoda. Pes může pomáhat například při posazování nebo otáčení na posteli, zvedání nohou na stupačku vozíku, zvedání ruky k ovladači elektrického vozíku a podobně.
• Rozsvěcí a zhasíná světla. Pes je schopen rozsvítit a zhasnout světlo prostřednictvím klasického kolébkového spínače, tlačítka, dotykového senzoru nebo provazem ovládaného spínače.
• Přitahuje vozík. Pes přitáhne ke klientovi mechanický vozík tak, aby na něj dosáhl a mohl na něj nasednout.
• Přivolává pomoc. Pes na povel nebo na základě samostatného vyhodnocení situace přivolá pomoc stlačením pevně upevněného signalizačního tlačítka nebo tlačítek na speciálně naprogramovaném mobilním telefonu.

Pes by neměl být svému držiteli na obtíž.

Neznamená to, že by jejich soužití muselo být vždy naprosto bez problémů, ale pozitivní momenty by měly převažovat. Zvláště v počátcích společného života klienta a jeho nového asistenčního psa je potřeba počítat s nedorozuměními v komunikaci. Tyto momenty je třeba překonat trpělivým a důsledným chováním a ony průběžně vymizí, pán a jeho pes si k sobě najdou cestu.

Pes pomáhá klientovi zvládat záchvatové stavy různých onemocnění.

I u záchvatových onemocnění jsou psi cvičeni podle potřeb konkrétního klienta. Základem je vhodná péče v průběhu záchvatu. Například, na veřejnosti označení klienta a tím zvýraznění potřeby pomoci druhé osoby. Doma třeba přinesení léku, nebo přivolání pomoci prostřednictvím komunikátoru a podobně. Po proběhnutí záchvatu může pes vytvořit oporu, nebo přinést hůl, a pomoci tak klientovi vstát. V některých případech je možné připravit psa tak, aby příchod záchvatu v předstihu signalizoval. Obecně existují dva způsoby, jak takovou přípravu psa provést.

Klademe důraz především na výchovu a socializaci psů.

Neustále se o přípravě asistenčních psů mluví jako o „výcviku“ a vypadá to, jako by se výchova a socializace na jeho úkor odsouvala do pozadí. A ono to tak často i je. Proto považujeme za vhodnější širší termín „příprava psů“, zahrnující jak socializaci a výchovu, tak i všechna formy výcviku. Pokud někde přes to používáme termín „výcvik asistenčních psů“ činíme tak kvůli srozumitelnosti pro veřejnost.

Psi jsou ve výchově i výcviku ustájeni v rodinách trenérů,  nikdy v kotcích.

Ve společnosti Asistenční psi probíhá výcvik psů v co nejpřirozenějším prostředí, při běžném životě trenéra. V jeho domově, při cestách do města, v jeho volném čase, na dovolené a vůbec všude, kde je to možné tak, aby pes byl zvyklý na co nejvíce situací. Kromě toho se pes ve výcviku zúčastňuje dalších našich akcí, jako jsou propagační akce, předvádění práce psů, terapeutické návštěvy, přednášky a podobně. Takový způsob výcviku se osvědčuje víc, než jsme se předem odvážili doufat. Jde hlavně o budování empatie. Nechceme tvrdit, že se u jakéhokoli psa podaří empatii vycvičit, pokud takovou tendenci pes v sobě od začátku nemá. Ale ukazuje se, že u správně do výcviku vybraných jedinců, se použitým způsobem výcviku empatické chování velice rozvine. To je důležité pro všechny asistenční psy, především však při výcviku psa pro  záchvatová onemocnění, nervosvalové potíže, neurologické nebo psychické problémy a podobně.

Vhodní psi do výcviku

Vhodní psi do výcviku jsou vybírání především z útulků, nebo od lidí, kteří o svého domácího psa z jakéhokoli důvodu dál nemohou pečovat nebo o něj ztratili zájem. Skrze výcvik se snažíme propojit  psy bez domova a naše nové klienty. Aby tak naše práce pomáhala i takto, z druhé, psí strany